Kontroverzní básník Hejátko

Pověst Pavla J. Hejátka, kontroverzního básníka nové doby, přirovnávaného ke Karlu Krylovi současnosti, předešla jeho osobu a vytvořila na mém čele několik nových vrásek. Ta stejná pověst totiž způsobila vmé hlavě iluzi, že budu dělat rozhovor sněkým nedotknutelným, až božským. Strach, panika a zarudlé tváře mě ale přešly po pár slovech. Pavel J. Hejátko je sympatický, inteligentní člověk, který na otázky odpovídal srozvahou, nadšením a humorem sobě vlastním.

V hodonínské knihovně jste představil autorské čtení jak studentům, tak dospělým. V předchozích rozhovorech jsem se dočetla, že jste střední školu částečně nedokončil právě kvůli častým návštěvám knihovny. Co vám vůbec prostředí knihoven říká?

Pro mě to byl útěk do svého soukromí, do samoty, protože jsem navštěvoval především čítárny, kde v tu danou dobu (dopoledne) většinou nikdo nebyl. Miluji klid v knihovnách proto, že si mohu vybrat knihu, kterou chci, a mohu si ji v klidu přečíst. Když se do ní začtu, přestanu vnímat okolí a nemusím si ji brát s sebou domů, nemusím být registrovaný čtenář. A tím, že to bylo záškoláctví, tak jsem tou dobou zaplnil časový prostor, který jsem měl trávit ve škole.

Navštěvoval jste jako malý knihovnu? Četl jste jako dítě klasiky typu Školák Kája Mařík, Gabra a Málinka nebo O letadélku Káněti?

Káju Maříka zrovna ne. Měl jsem ale hrozně rád například Honzíkovu cestu. Takovou tu modro–zeleno–bílou s ilustracemi Zmatlíkové. To je klasika. Jako malý jsem do knihovny moc nechodil, protože jsme měli plno knih doma. Měli jsme knihovnu asi o dvou tisících knihách. Sice to byly většinou různé filosofické spisy, což mě jako malého moc nebralo, ale pohádek tam bylo taky dost. Takže Neználek nebo Staré řecké báje a pověsti jsem si uměl vytáhnout a přečíst. Jako malý jsem tu knihovnu moc nepotřeboval.

Autorská čtení míváte jak v knihovnách, tak v literárních kavárnách, ale i v různých hospůdkách. Které prostředí je vám bližší?

To se ani nedá říct. Vždycky záleží spíš na publiku než na tom, kde to je. Knihovny nejsou špatné, mají své kouzlo. Je to hezké a příjemné, třeba když je už podvečer, například v rámci říjnových literárních týdnů knihoven, kdy je brzo tma. Čtení bývá kolem páté hodiny, to už je prakticky za tmy, a když je navozená příjemná atmosféra, tak publikum sedí v přítmí a já mám zapnutou jen lampičku a čtu tak nějak intimně do toho jakoby ticha, tak to je fajn. Má to svou atmosféru.

A literární kavárny…

Ty jsou takové rodinnější, protože tam nebývá tolik lidí. Posluchačů není více než dvacet, takže můžete víc navázat pomyslný kontakt s publikem, ale jinak si myslím, že v tom nějaký zásadní rozdíl není.

Jste zastánce rastafariánství, což je, co se hudby týká, pohodový styl reggae. Přitom jste ale působil v grindcorové kapele. To je celkem rozdíl, nemyslíte?

Je pravda, že grind core a reggae spolu nemají moc společného. Já jsem ale nikdy neposlouchal jen jeden styl hudby. Podle mě nelze říct, že by si třeba jazzový posluchač nezašel na operu. Reggae jsem poslouchal hodně i v době, kdy jsme hráli grind core. To jsem ale samozřejmě poslouchal i grindcorové kapely. Reggae mě prostě oslovilo. Líbilo se mi to jako hudba, protože ve chvílích odpočinku je to rozhodně příjemnější než grind core. (zasměje se)

Máte na sobě tričko s názvem vaší kapely. To vypadá celkem sentimentálně. Nepřemýšlíte nad tím, že byste kapelu obnovili? (grindcorová skupina Agony Conscience, ve které Hejátko zpíval, působila v letech 1993–1997, pozn. redakce)

Ne. Nedávno se po patnácti letech udělala reedice. Jeden nadšený fanda, který má svou malou distribuční společnost, nám udělal webové stránky, vydal trička. Plno lidí nás o to žádá, protože se z toho jednoho CD stal celkem kult. Hodně kapel nám potom říkalo, že z nás vycházely. Byli jsme totiž první grindcorová kapela, která prorazila za hranicemi a také začala používat v rámci hudby industrial. My jsme nikdy jak na koncertě, tak na CD neměli proluku. Vždycky jsme dohráli, šláplo se na bustr a jely hluky z fabriky a různé podobné performance. A v tomhle jsme byli první a bylo to i na CD. Poté nás začala řada kapel kopírovat, ale než jsme se tím stačili proslavit, tak jsme se rozpadli.